Srpen 2007
Na jaře jsme šli Krounku, okolo Poličky se motali v létě. Toulcovy a Městské maštale jsou někde mezi a tak vzhůru, dolů do maštalí. Máme na to pátek, sobotu a neděli.
Den první:
Vlakem i autobusem do Proseče. Haukula už sedí v hospodě. Plný dojmů líčí zážitky z cesty. Vlakem do Žďárce, náklaďákem na letiště a s Macháčkem stopem. Dojel i bez mobilu. Po dvou pivech Standa velí k odchodu. Směr Budislav. "Bloudíme nebo jdeme zkratkou"? Kdo ví. K naší a myslím i k Standově radosti se za tmy napojujeme na cykloznačku. "Posekanec myslivna - 300 m". U myslivny oheň, majitel a jeho přítelkyně. Nabízí nám pivo a láká, ať zůstaneme. Svádíme vnitřní boj. Temtokrát to rozhodl Pepíno. Jde se. Ještě doušek vodky a lok špendlíkovice a šlapem dál. Když se nám v Budislavi nebude líbit, můžeme se vrátit. Nevrátili jsme se. V hospodě mají otevřeno a je tu Haukulův ředitel. Po půlnoci na druhý pokus odcházíme spát. Spíme v amfiteátru pod benzínkou. Oťas nám na dobrou noc hraje na harmoniku.
Den druhý:
Ráno nás budí Píďa a vůně kávy. To není vůbec špatný. Hodnotíme včerejšek a Melech už vymýšlí trasu na dnešek. Volíme kratší variantu. Zpět k myslivně, uvařit guláš a přes Maštale do Vranic. "Moc chodíme" tvrdí Šejna. "Vaše rychlost je půl kilometru za hodinu" říká Standa. Z verandy u Toulce se některým ani po třech hodinách odpočinku nechce. "Do Boru u Skutče je to jen hodinku a tam je taky hospoda". Voláme Milošovi, který má přijet za námi a za hodinu a půl už sedíme v Boru. Miloš přivezl kytaru, přišel i náš kamarád z myslivny, taky s kytarou. Ladíme kytary a hlasivky. Ani jedno se nám nedaří. Kamarád, představil se jako Ořech, na jedno ucho je prý hluchej, nám naladil a zahrál tak, že jsme jen mlčky zírali a chvílemi i tiše zpívali. Šejna přestal protestovat, že jsme utekli z verandy, Standa zahrál "Nechtěla Mařenka mlynáře...", my s Haukulou zatančili Selku. O půl druhé jdeme spát. Místo máme opět pěkný. Pod střechou na betoně.
Den třetí:
Haukula vaří ranní slepičí polévku. Šejna se snaží udat slepici na paprice, opět neúspěšně. Na příští vandr pojede slepice zase. Píďa se konečně dočkal a může oslavit svůj svátek. Nutí nám skotskou whisky. Nikomu se do ní nechce. Ani pivo z petlahví nám nejede. Balíme věci, Standa odjíždí s Ořechem, Miloš jede čtyřkolkou na chalupu a my pěšky podél Vranického potoka do Proseče. Na Škvárovně točený, autobusem do Žďárce a vlakem domů. A ještě trochu čísel na závěr: Vandr trval 52 hodin. Ve vlaku jsme strávili 7 hodin, v hospodě dvacet . Třináct hodin jsme spali, 8 hodin jsme šli a 4 hodiny věnovali vaření. Ušli jsme 20 km. Šejna měl pravdu a Standa nakonec taky.