Květen 2011
Vymýšlíme s Pofínem a Píďou první letošní vandr. Nápadů máme spoustu. Ze všeho nejvíce lákají mě Studnice. Miloš se o nás v případě mokré varianty postará v Herálci a třeba se ve Studnicích u hokeje potkáme s Martinou a jejím trenérem.
Den první:
Je pátek, třináctýho. Včera Pankrác, dneska Servác, zítra Bonifác, v neděli Žofie a finále MS v hokeji. Sraz tradičně ve čtyři u nás na zahradě, v pět se fotíme na nádraží, v šest se k nám přidává v Havl Brodě Haukula, v sedm dopíjíme Česťovu medovinu a už nás vítá Vítanov. Česko - Švédsko 2:5, hlásí  na hřišti u piva. "A to my jsme našli na silnici živou želvu, heč", trumfuje Píďa. "Proč jste ji navzali na polívku?" diví se domorodci. To nás nenapadlo. Dopíjíme a jde se dál. Studnice jsou támhle za tím kopcem. Mapa nelhala. Ještě za světla bez velkého bloudění usedáme ke stolu Studnických rypáků.
"Opravdu to byla želva, přece rozpoznám kravský hovno od želvy", navazuje Píďa první kontakt s civilním obyvatelsvem. Haukula se vítá s Novákem jako se starým známým a já se nechávám na památku vyfotit. To budou doma koukat. Trenér Martiny Sáblíkové, olympijské vítězky a několikanásobné mistryně světa a já. Vědom si velikosti tohoto okamžiku, nenechávám se dlouho pobízet a vybaluju kytaru. Vodka, pivo, lidovky. Objevují se další zajímavé postavy. Cipísek, vítěz Velké pardubické v roce 1996, Ježíš s Panenkou Marií u stolu i na obrázku a malíř, který je maloval a kterého nám dovedli ukázat. Vedle za okýnkem Finsko - Rusko 3:0 a do toho naše hulákání. Pod vedením vrcholového trénera podáváme vrcholové výkony. Za výčepem se střídá už třetí hospodskej/hospodská a my stále nemáme dost. Tak ještě jednou dokola a jde se. Zítra je taky den.
Den druhý:
Svítá. Probouzím se zimou, Haukula spí vedle. Jeho noční průvodce měl pravdu, opravdu krásné výhledy. "Ale kde je zbytek naší výpravy a kde je moje kalimatka?" Kamarády jsem našel spící u silnice i s kalimatkou. Je to dobrý. Je nás zase pět. Píďu nic nepřejelo a Pofín, který až do rozednění hledal svůj bágl, támhle chrápe vedle Česti.
V sámošce dáváme snídani a pokračujeme v našem putování. Kolem Hamerské vodní nádrže směrem na Herálec. Času máme dost, počasí nám přeje. "Tady jsou ty patníky, jak jsem viděl na fotce a támhle jsou ta mokřadla." Kocháme se loukou plnou pampelišek, vzpomínáme na Standu, kterýmu by se tu určitě líbilo, na Oťase, kterýmu by se taky určitě líbilo a hledáme místo, kde uvaříme gulášek. Inu, kde jinde než v Kuchyni. Je tady rybník, ohniště i dřevo. Vaříme, jíme, odpočíváme. Jen Píďa s námi nehraje. Napil se vody a je mu zle. Dáví se, dusí se, kašle rajčata. Asi otrava. Do Herálce to není daleko. Miloš a Tim už na nás čekají. Káva, koláčky, ohýnek, rum. Píďa stále otrávený. Večer na kus řeči do hospody a jde se spát. Začíná pršet.
Den třetí:
Déšť bubnuje na stříšku chatky, na mne však nemůže. Dobře Miloš, dobře já, dobře všichni. Snídáme, balíme, odcházíme na autobus. "To, že se lidí pořád na něco vyptáváme je součást udržování kontaktu s místním oyvatelstvem", vysvětlujeme Česťovi. Včera nás měl totiž za blázny, když jsme se každýho. koho jsme potkali, ptali na cestu. Loučíme se z Milošem, naposled se ptáme na autobus do Hlinska a nasedáme. Že stěrače fungujou, nehlásíme. To je přece vidět.
A jaký to bylo? Stihli jsme to, co jsme nestihli minulý rok a přidali i něco navíc. Kolem nás kvetly pampelišky a potkali jsme vzácný a zajímavý lidi. Díky Milošovi jsme v noci ze soboty na neděli nezmokli a vodou otrávenej Píďa prospal 16 hodin v tahu.  Ahoj.