Září 2011 - víkend po Václavovi..
Padají teplotní rekordy. Kdo to kdy viděl, aby na konci října bylo ve stínu 26°C. Nám to nevadí. Zajdeme k Česlovi. Zde rozbijeme tábor a jen tak se bez báglů budeme courat po okolí.
Den první:
"Cože, to je nás tak málo? Jen Česťa, Miloš a já? To je dobrý tak na mariáš." Začínáme v pátek v Batelově Na Západě. Moc času nemáme. Jen tak dvě piva. Brzy se stmívá a nás čeká cesta do Švábova. "Haló, je tu někdo?", dáváme o sobě vědět před Harmonií. Z penziónu ponořeného do tmy se jako přízrak vynořil Česlo. Nejde elektrika, večer se bude sedět u ohně a u lahváčů. Škoda, že s námi není Standa. Ten o něčem takovým básní snad každý vandr. Medovina, pivo, oheň, kytara, zpěv. Spát jdeme pod střechu na matrace. Ještě není jedenáct a my už jsme ve spacáku.
Den druhý:
Probouzíme se do chladného rána. Nad rybníkem se válí mlha, kouří se od pusy. Česlo už má nachystáno na oheň, vaříme polívku a spřádáme plán na dnešní den. Mám jasnou představu. Z Horní Cerekve dojedeme do Počátek a odsud se vrátíme na Medličky. Podle mapy pěkná procházka. Asi 9,5 km. "Cože? Devět kiolometrů. Na to ti kašlem", Česťa s Milošem zavrhli můj plán dřív, než jsem stačil koupit lísky na vlak. Po dvou pivech už i mě bylo jasný, že nemá cenu něco vymýšlet. Vezmeme to přes Horní Ves na Janštejn a z Janštejna zpátky přes Novou Ves k Česlovi. Je hezky, a nakonec je úplně jedno, jestli se motáme kolem Počátek nabo kolem Cerekve. Máme i trochu štěstí. V Horní Vsi už za dvě hodiny začíná fotbalové utkání a správce, nebo to byl prezident klubu, kvůli nám narazil sud. Moc vám s tím nepomůžem, ale neodmítáme. Co kdyby se na nás příště vykašlal. Na zahajovací hvizd nečekáme a pokračujeme dál k Ještěnici. "To byla ta Ještěnice, co nás mohla kousnout, kdyby jsme si jí nebáli, mohli jsme si zazpívat", nebo jak je to. Pohoda a dobrá nálada nás neopouští. Na Janštejn je to jen kousek a stejně tam nic není, jen pár šutrů, jak říkají místní. Mají pravdu. V Nové Vsi taky není hospoda a my začínáme mít problém. Co s načatým večerem. Musíme někam mezi lidi. Ale kam?! K Česlovi? Tam je tma a prázdno. Batelov? Po chvilce rozmýšlení je rozhodnuto. Sbalíme se, dáme pivo v Batelově a ve 21:15 pojedeme vlakem domů. A co zítra? To už si každý vyřeší dle vkusu.
Den třetí:
Ráno se probouzím v peřinách. Začíná individuální program. První zastávka v Modrým salonku na Rounku. I Česťa měl stejný nápad. Hodnotíme včerejšek a já s Bárou pokračujem dál. Kolem ranče LADAVERA na druhý kamenný most k Modeťácký chatě a podél řeky zpátky domů do Rantířova. Václavský čundr jsem zakončil nedělním řízkem a plzeňskou dvanáctkou.
A jaký to bylo? Takový trochu jiný. Ale co, pocourali jsme, pokecali, zasmáli, zavzpomínali, zazpívali, kousek světa poznali a Česla navštívili. Jen ty večery mohly být trochu živější.