Jarní prázdniny 2014.
"Kam letos letíte?". "Na Kapverdy." "A co tam je?"  "Nic". "Zajdi si ke štěrkovýmu ostrůvku před Bílej, svlíkni se do plavek a počkej, až bude foukat vítr. A to samý je na Kapverdách.".
Den první - pondělí
Už se letadla bojím jen trochu a sedm hodin letu se dá vydržet. Pohodlně sedíme úplně vzadu. "Hele, támhle ten vypadá jak Šuta a tady ten už jde potřetí na záchod". "A tady toho známe z letiště, kapitán mu říkáme". Přistání v pohodě, příjezd na hotel už máme zmáknutej. Zapínáme klimošku, dáváme panáka, dovolená začíná.
Den druhý - úterý
Dobrý ráno. U snídaně potkáváme starý mladý známý z loňska. Už si nepřipadám jako Jouda, i oni jsou tu už potřetí. Dana obsadila místo na pláži a já jdu do Santa Maria pozdravit rybáře. Jestli pak mě poznaj. Nepoznali, prej my bílý jsme všichni stejný.
Den třetí - středa
Výprava na východní pobřeží. Namazanej pětadvacítkou vyrážím. Odpoledne karneval. Večer Tropical Show. Vrtá mi hlavou, kdy Kapverďani chodí do práce.
Den čtvrtý - čtvrtek
Dana na pláži. Já, oči plné písku, kůži suchou jak peněženka před výplatou, jsem dorazil do Zátoky Kiterboarding Clubu. Rozviňte plachty. Zvedá se vítr. Večer barbecue. Ahoj.
Den pátý - pátek
Zkouším dát pár fotek na web. Jestli mě tady ten přístroj nesežere i s kreditem a jestli pochopím, co po mě chce v portugalštině, tak i vy se na okamzik stane účastníky výpravy a večer posedíte spolu s námi, s Walterem a s dalšími bělochy na Night Show party.
Den šestý - sobota
Chci si půjčit kolo. "What is your name?". Fišer, povídám. A on mi cpe rybářský pruty a ukazuje mi, kde berou ryby. Chápete to? Večer romantická večeře ve dvou.
Den sedmý - neděle
Kdo krmil žraloky v zátoce nevíme, ale protože jsme delegátku od té doby neviděli, kdo ví. Dana si užívala sluníčka a já byl v Siera Negre. Ahoj.
Den osmý - pondělí
Dana každé ráno cvičí na pláži. Už umí i místní tanec. Funana se to tuším jmenuje. Mě říkají neposednej nebo chodec. Asi proto, že chodím rád a chodím dobře. Jo a taky musíme koupit nějaké suvenýry. Přece jim všechna eura nedáme v dížkách.
Den devátý - úterý
Dnešní výprava za želvama neúspěsná. Jsou moc rychlý. Cestou jsem navazal kontakt s domorodcema. Ti jsou zase moc pomalí. No Stress na každém jejich i mém kroku. Jo a taky pršelo. Fakt, nekecám.
Den desátý - středa
Kdyby se po mně sháněl Hanzelka se Zikmundem nebo Emil Holubuj, řekněte jim, že se vrátíme zítra nad ránem od Senegalu a až půjdete kolem našeho baráku, prosím zaštěkejte a Báru a slepice pozdravujte. I my Vás zdravíme. Ahoj kamaradi, máme vás rádi.
Den jedenáctý - čtvrtek
Frnk a jsme doma.
A jaké to bylo?
Vybrali jsme si ostrov, kde to známe a nezaváhali jsme. Potkali jsme nové přátele, kamarádky a kamarády.  Zdravíme všechny dotykem sevřené pěstě a položením dlaně na srdce. A kam příště? No přece na Kapverdy.